Jak jsme začínali
Jak již bylo sděleno, od roku 1950 se začaly provádět seskoky v Otrokovicích, bylo to pod vedením nejlepších absolventů prvního kursu Sylvy Rodové, Jana Michňáka, Oty Žáčka, Ludvy Dvořáčka Františka Lukaštíka a dalších. V tomto roce převzal vedení výcvikového střediska Alfonz Kolář. V roce 1950 byla na Zlínsku založena další výcviková střediska a to v Otrokovicích, instruktoři Fr. Kašík, Fr. Němeček, Fr. Kolář, v Uherském Brodě instruktor Juračka, ve Vsetíně instruktor L. Michálek a ve Valašském Meziříčí instruktor M. Vajgl, v Holešově v roce 1951 instruktor O. Nohýl, později Podlez, Lochman a po příchodu vojenských výsadkářů Mlčák, Vlk a Hána. Až do roku 1954 byl parašutismus organizován na masovém základě, se zaměřením na tělesnou zdatnost a bylo vycvičeno několik stovek parašutistů, kteří pak odešli k výsadkovému vojsku. V roce 1952 se uskutečnil v Kralupech nad Vltavou kurz ručního otevírání padáku, kterého se zúčastnil Alfonz Kolář jako krajský náčelník para. V dalším období prováděli první seskoky s ručním otevřením na letišti v Otrokovicích Lukaštík, Rodová, Švehlík a další. Sportovní parašutismus se začal rozvíjet na plné obrátky. Stalo se tak také díky novým padákům sovětské výroby PD-47, které byly uzpůsobeny pro ruční otevírání. Vzestup sportovního parašutismu se v aeroklubu Otrokovice datuje od roku 1957, když se tomu po návratu z VZS začali intenzivně věnovat bratři Lubomír a František Červinkovi, Rudolf Branda, František Hoša, Antonín Šulák a taky Marta Mazáčová, Marta Badošková, Františka Šašínková, Josef Vlk, Pavel Verner, Miloš Pytela, Metoděj Martinec, Tomáš Důjka, Josef Plášek, Láďa Uher, František Konečný a mnoho dalších.
V roce 1960 byl vzhledem na reorganizaci krajů převeden krajský aeroklub Otrokovice pod JMKA Brno. I v tomto novém uspořádání patřili parašutisté z Otrokovic ke krajské špičce. Dokladem toho je udělení titulů Mistr sportu Lubomíru Červinkovi, Františku Červinkovi, Rudolfu Brandovi, Antonínu Šulákovi a Martě Mazáčové. Získali několik titulů přeborníka Johomoravského kraje, vytvořili několik národních rekordů, Marta Mazáčová byla tři roky ve státní reprezentaci a František Konečný reprezentoval naši republiku v branném víceboji.
V roce 1964 uspořádal para odbor aeroklubu Otrokovice první ročník soutěže o Štít jižní Moravy. Tato soutěž se později stala kvalifikační soutěží pro mistrovství republiky a byla známá mezi parašutisty v celé republice i v zahraničí. Rovněž branné a výcvikové ukoly se staly pro Otrokovické, později Holešovské parašutisty samozřejmostí. Zejména výcvikové středisko branců a záloh bylo hodnoceno vždy na prvních místech v okrese a kraji.
Po výstavbě pneumatikárny na části Otrokovického letiště, se v roce 1972 aeroklub Otrokovice přestěhoval do nově vybudovaných prostor na Holešovském letišti a sloučil se s Holešovským aeroklubem. Za dobrou organizátorskou práci po tomto sloučení je třeba ocenit práci vedoucích instruktorů Koláře, Martince, Konečného, Stolaře, Doška, Koláčka, Havlíka, Nováka, Trhlíka, ale i dalších členů, kteří se podíleli na dobré práci paraodboru a celého aeroklubu. Jedním z hlavních úkolů paraodboru byla propagační činnost. Prováděli jsme propagační seskoky k pomníkům při kladení věnců, na stadiony, do pionýrských táborů, na mírové slavnosti a dalších míst. Jednou z významných akcí byla taky soutěž Memoriál Nadi a Niny, kde se prováděly noční seskoky, střelba ze samopalu, hod granátem na cíl i dálku a skupinové seskoky tříčlenných družstev. Měli jsme taky navázanou družbu z Maďarským klubem Czepel, který k nám jezdil na soutěž Štít jižní Moravy a my na oplátku zase k nim do Gödölö. Je škoda, že se letiště Holešov zrušilo a paraodbor tak zanikl. Ti skalní odešli do paraodborů v Kroměříži, Prostějově a Kunovicích. Dnešní skákání je už jen o penězích. Kdo má peníze, ten může skákat, ten kdo je nemá, ten se může jen dívat. Nám stačilo zaplatit 150kč příspěvků za rok a odpracovat za rok 100hodin brigád a bylo vymalováno. Kde jsou ty časy!
Další příspěvky
